Novell Open Enterprise Server – specifické instalace

Ing. Oldřich Přichystal

Ve volně vzniklé sérii článků věnované heterogenní síťové platformě Novell Open Enterprise Server jsem se zatím zabýval především novými službami a vlastnostmi uvedeného produktu. Tento článek se na rozdíl od předchozích věnuje problematice instalace.

V tradičních sítích Novell NetWare se používalo při provádění instalací několik základních scénářů. Byla to například instalace systému NetWare na první server sítě, instalace na další servery přidávané do sítě, dodatečná instalace volitelných součástí NetWare, instalace Support Packu a také povýšení systému NetWare na serveru prostřednictvím operace upgrade nebo migrace.

Prostředí sítí Novell Open Enterprise Server (NOES) je složitější, protože obsahuje dvě síťové platformy. Následkem toho se pochopitelně také rozšířil počet různých instalačních scénářů. Vedle základních (např. instalace serveru OES NetWare nebo OES Linux, které jsou krátce popsány v článku „Novell Open Enterprise Server – úvod“) se zde můžeme setkat i s dalšími, jako jsou:

• Instalace prvního serveru OES Linux do již existujícího stromu eDirectory,
• migrace NSS souborů ze serveru OES NetWare na OES Linux,
• instalace služby Novell iFolder na server OES Linux,
• upgrade tradičních tisků NetWare založených na tiskových frontách na službu Novell iPrint sídlící na serveru OES Linux,
• migrace služeb Apache, MySQL a PHP/Perl ze serveru NetWare na server OES Linux,
• nastavení serveru OES Linux pro přístup k SAN (Storage Area Networks) přes rozhraní iSCSI,
• atd.

Pro získání alespoň základní představy o této problematice se nyní podívejme blíže na první dva ze zmíněných scénářů.

Instalace prvního serveru OES Linux do již existujícího stromu eDirectory

Předpokládejme, že existuje síť obsahující servery NetWare, do níž má být vložen první server OES Linux. Tuto situaci lze očekávat především v organizacích, které dosud používaly sítě NetWare a nyní přechází na NOES. Dále předpokládejme, že máme k dispozici právo Supervisor ke stromu eDirectory a budoucí server s následujícími minimálními parametry: procesor Pentium II nebo AMD K7, RAM 512MB a HD 2GB (doporučené hodnoty jsou pochopitelně vyšší).

NOES je dodáván s eDirectory verze 8.7.3.5, která je zpětně kompatibilní s NetWare 6.5 SP1 a 2, NetWare 6 SP 4 a 5, NetWare 5.1 SP 7 a 8 a NetWare 4.2 SP 9. Kompatibilita se staršími verzemi eDirectory však nebyla testována pro trvalý provoz, takže by měly být upgradovány alespoň na verzi 8.7.

V rámci instalace je třeba nejdříve připravit existující síť na přijetí serveru OES Linux. K tomu slouží utilita Novell Deployment Manager, která se spouští na pracovní stanici sítě z instalačního CD-disku NetWare 6.5 CD 1. Pomocí její volby Search Tree for eDirectory/NDS versions se vyhledávají servery, na nichž je třeba provést upgrade NDS či eDirectory, a volbou Prepare for New eDirectory se mimo jiné rozšiřuje schéma.

Po připojení vytvářeného serveru kabeláží k existující síti je možné na něm zahájit vlastní instalaci. Jedná se o proces, který má obdobný průběh, jako základní instalace serveru OES Linux. Server se tedy bootuje z instalačního CD-disku Open Enterprise Server CD 1, zadá se volba Installation a základní instalační parametry (tzn. velikost diskových oblastí, instalované softwarové součásti atd.). Následuje kopírování souborů z instalačních CD-disků na systémový disk. Poté je server automaticky přestartován a provádí se konfigurace systému (zadává se heslo správce systému, nastavují síťové desky apod.). Rozdíl oproti základní instalaci nastává při konfiguraci eDirectory. Zde se nezadává volba New Tree ale Existing Tree. Poté se definuje jméno cílového stromu, IP-adresa serveru obsahujícího kopii eDirectory, kontext nového serveru apod. Dále již instalace probíhá opět standardním způsobem, tzn. určují se parametry některých instalovaných součástí a nakonec se detekují a konfigurují hardwarové komponenty serveru.

Po provedení instalace je vhodné ověřit její úspěšnost. Dostupnost serveru lze zjistit např. otevřením jeho stránky Welcome Page ve webovém prohlížeči (stránka je k dispozici na http://IP_nebo_DNS_serveru). Zařazení serveru do sítě lze ověřit kontrolou existence jeho objektu ve stromu eDirectory, a to pomocí webové utility iManager, javové utility ConsoleOne (obr.1) apod. Pokud je daný server nejvýše třetím serverem v síti, je na něj v rámci instalace automaticky umístěna kopie eDirectory, v opačném případě to lze provést dodatečně manuálním způsobem.

Migrace NSS souborů ze serveru OES NetWare na OES Linux

Novell je tvůrcem moderního velmi výkonného souborového systému NSS (Novell Storage Services). K přednostem tohoto systému patří rychlé montování disků, nezávislost potřebné operační paměti serveru na velikosti disků, vysoké hodnoty limitů (např. max. velikost souboru je 8 TB), rychlý přístup k datům, pružná velikost logických disků přizpůsobující se okamžitým požadavkům, vytváření snímků souborů a poolů, znemožnění obnovy rušených souborů jejich přepisem, softwarová podpora disků RAID, podpora pro rozhraní iSCSI, služby DFS (Distributed File Services) umožňující snadné přemísťování dat, možnost šifrování obsahu logických disků, přidělování více jmen jednomu souboru apod.

Systém NSS se objevil poprvé na serverech NetWare 5. V prostředí platformy NOES je k dispozici nejen na serverech OES NetWare, ale i OES Linux. Dá se tedy očekávat, že v existujících sítích Novell NetWare, do nichž budou přidávány servery OES Linux, bude také nezřídka prováděna zde zmiňovaná operace, tzn. migrace NSS souborů ze serverů NetWare na servery OES Linux.

K provedení uvedené operace je potřeba mít minimálně následující prostředky. Zdrojový server s NetWare verze 5.1 nebo vyšší, přičemž se doporučuje aplikovat na něj poslední Support Pack. Dále cílový server OES Linux, který má aspoň jeden disk konfigurován pro NSS. Potřebné je také právo Supervisor ke zdrojovým i cílovým souborům a možnost pracovat na konzole zdrojového serveru. Nezbytná je též pracovní stanice (minimálně Win.2000 SP3 nebo Win.XP Prof., HD 50MB, Novell klient pro Win.2000/XP 4.91), na níž se spouští migrační nástroj Server Consolidation Utility.

Při přípravě serveru OES Linux s diskem NSS je významná následující skutečnost. Zatímco SUSE LINUX používá standardně pro svoje souborové systémy (např. ReiserFS) v roli správce disků součást LVM (Linux Volume Manager), souborový systém NSS vyžaduje jako správce disku EVMS (Enterprise Volume Manager System). Jádro Linuxu 2.6 však umožňuje, aby daný disk spravoval jen jeden správce disků, takže na daném disku nelze použít současně LVM a EVMS.

Určení EVMS do role správce disku lze provést např. ihned při instalaci systému OES Linux na server. Ve fázi Rozdělování disků je zde potřeba průchodem přes volbu Vytvořit vlastní rozdělení zrušit navržené implicitní rozdělení disku a vytvořit vlastní. Přitom se také definuje použití správce EVMS. Stojí za zmínku, že tento postup není triviální. Poté je třeba v okně Instalační nastavení – Software požádat o instalaci součásti Novell NSS. Dále je potřeba vytvořit na daném disku např. pomocí utility iManager pool a logické disky typu NSS. Tím je disk připraven k přijetí migrovaných souborů.

Při migraci se používá, jak již bylo zmíněno, nástroj Server Consolidation Utility. Ten zjednodušuje kopírování dat z různých typů zdrojových serverů na servery cílové, takže slouží i k migraci NSS souborů z existujících serverů NetWare na servery OES Linux. V rámci této operace jsou přenášena i přístupová práva systému NetWare ke kopírovaným adresářům a souborům, atributy těchto adresářů a souborů, informace o vlastnících apod. Uvedený nástroj lze získat např. z www.novell.com/download. Stažený soubor nwsc.exe provádí standardní instalaci zmiňovaného nástroje.

Poté, co je nástroj Server Consolidation Utility instalován na pracovní stanici, je možné zahájit vlastní migraci dat. Po přihlášení stanice do sítě, v níž je instalován zdrojový a cílový server, lze spustit zmíněný nástroj. V jeho oknech, která se postupně zobrazují, se zadá zdrojový a cílový strom eDirectory, určí se servery a jejich kopírované adresáře (obr.2), zkontrolují se požadavky, provedou se činnosti související s uvedením uživatelů do stavu LUM-enabled a realizuje se vlastní přenos souborů. V závěru celé operace se zobrazí informace, které vysvětlují, jak na cílovém serveru následně použít příkaz nambulkadd. Tento příkaz totiž slouží k uvádění uživatelů a skupin do stavu LUM-enabled.

Zmíněný stav LUM-enabled souvisí s následujícími skutečnostmi. V prostředí sítí NOES lze definovat uživatele a skupiny pomocí prostředků platformy NetWare nebo Linux (ti druzí odpovídají standardu POSIX). Pro dosažení jednodušší centrální správy uživatelů a skupin vyvinul Novell prostředek LUM (Linux User Management). Jeho prostřednictvím lze v eDirectory udržovat u těchto objektů nejen standardní parametry NetWare, ale navíc i atributy POSIX. Takoví uživatelé a skupiny jsou pak použitelní i v prostředí OES Linux (jsou tzv. LUM-enabled). Pokud uživatel definovaný v eDirectory bude chtít přistupovat k NSS souborům na serveru OES Linux jen způsobem standardním v NetWare (např. prostřednictvím Novell klienta), nemusí být LUM-enabled. Bude-li ale chtít použít linuxový přístup, musí být do tohoto stavu uveden.

Závěr

Z uvedeného je asi zřejmé, že v prostředí NOES je i problematika instalace rozsáhlejší, než tomu bylo u tradičních sítí Novell NetWare. Bližší informace k dalším instalačním scénářům, jež byly zmíněny na začátku tohoto článku, lze nalézt v Novell Connection Magazine 9+10/2005 a 11+12/2005.

Zpracováno volně podle článku „Blow Your Mind“ uveřejněného v Novell Connection Magazine 7+8/2005.